Skip to main content
Pro překladatelePro tlumočníky

Naučte se říkat ne

By 27. 10. 20179 listopadu, 2022No Comments11 min read

Nedávno se zde objevil článek o tom, čeho by se měli vyvarovat začínající překladatelé. Dnes bych se pro změnu chtěla zaměřit na jednu z chyb, kterou dělají i lidé v pokročilejší fázi kariérního růstu na volné noze. Touto chybou je neschopnost odmítat. Zakázky, zákazníky a jejich méně či více legitimní požadavky.

Být etablovaný odborník, kterému klienti sami klepou na dveře, a moct si vybírat ze zakázek je samozřejmě ideální situace. Nejenže ušetříte spousty hodiny a korun měsíčně, které byste museli věnovat marketingu a aktivnímu shánění práce, ale také můžete se v klidu věnovat tomu, co vám jde nejlépe – tlumočení nebo překládání. Záviděníhodný komfort. I tento status však mívá svá úskalí.

Jak často se vám stává, že když se stávajícím nebo potenciálním klientem projednáváte detaily zakázky, narůstá ve vás pocit, že lepší by bylo projekt nebo zákazníka nebrat, ale přesto nahlas řeknete „ano, pošlete mi podklady do mailu“?

Onen vnitřní negativní pocit může vyplývat z racionálního, sebekritického uvážení, že k práci na této zakázce přece jenom nejste úplně kompetentní. Může se také jednat o antipatii vůči vystupování daného jedince nebo o intuici podloženou zkušenostmi, že s daným člověkem mohou být nějaké problémy. Velmi často původní nechuť je daná leností, kterou nakonec překonáte, což je ten lepší případ. Pokud zakázku odsouhlasíte i přes opodstatněný pocit, že už tak nestíháte, natož abyste vzali něco dalšího, je to případ horší, protože z vás mluví workoholismus nebo hamižnost.

Neumět odmítat je často otázka kulturních zvyklostí. Nechcete někoho urazit. Chcete se cítit užiteční nebo pomocní. Vytáhnout klienta z průšvihu. Vyjít mu vstříc, aby se ozval zase. Je také možné, že jste žena a mezi kulturní vzorce, které vám okolí od malinka vštěpuje, je být za každou cenu slušná a dělat kompromisy i na úkor vlastního pohodlí a dobrého pocitu ze sebe.

Pravda je ovšem taková, že neumět neodmítat se vám krutě vymstí. Je to stejné jako s příliš nízkou cenou, která už nikdy neporoste, protože jste si sami dali na čelo nálepku „za víc vám nestojím“. Pokud se nenaučíte říkat ne a budete brát všechny klienty a zakázky jako na běžícím pásu, ztratíte půdu pod nohama. Váš život na volné noze totiž nemá žádná pravidla, dokud si je nenastavíte sami. Týká se to jak plánování kariéry a vývoje v měřítku několika let, tak krátkodobého plánování ohledně toho, na čem zrovna pracujete a v nejbližší době budete pracovat. Ocitnete se v prostoru, kde neplatí žádný řád, kde berete zakázky podle toho jak vám chodí do schránky, kde schvalujete i ty nejabsurdnější požadavky klientů, nerozvíjíte se a cítíte narůstající frustrací a především ubíjející únavu.

Navíc okolnosti pro vás budou čím dál nepříznivější. Myslím tím zejména požadavek neustálé dostupnosti a pohotovosti, který se obzvlášť těžce dotýká lidi, kteří nemají konkrétně stanovenou pracovní dobu a jejichž práce musí být ze své podstaty dodaná včas. Ono „včas“ se rychle smršťuje a nadále bude. „Potřebujeme to co nejrychleji“, „potřebujeme to hned“, říkají klienti, a každý si pod tím představujeme něco jiného. Já třeba dva dny. Oni dvě hodiny. Bylo by fajn si to vysvětlit hned na začátku. Poslední dobou cítím, že se tento tlak stupňuje. Zákazníci mi volají o víkendu a po večerech, aniž bychom se domluvili na speciálním režimu spolupráce. Očekávají, že budu 24/7 u počítače, abych mohla ihned zapracovat změny, které mi pošlou. Jak se tomuto nátlaku bránit?

Tři věci, které byste měli odmítnout za každých okolností

 

  • Osamělý jezdec v kabině. Pro mě totální no-go, i kdyby se mělo jednat o hodinové tlumočení. Protože i ten nejzkušenější tlumočník si začíná po půlhodině šlapat na jazyk. Pokud vám to stále nepřijde dostatečný argument, představte si, jak se v kabině zakuckáváte vodou. Více o pravidlech simultánního tlumočení se dozvíte zde.
  • Tlumočník s hodinkami v ruce. Hodinová sazba pro tlumočníky je předmět nekonečných diskuzí. Je fér za hodinu tlumočení kasírovat celý blok? Neduhy hodinové sazby detailně rozebírá na svém blogu Libor Nenutil. Já bych k tomu dodala dvě věci: zatím se mi nestalo, že by tlumočení trvalo přesně tolik, kolik si klient myslel, že bude. Jde tedy i o jeho komfort a jistotu, že ho po hodině nenechám na holičkách. Navíc dohadovat se o to, jestli se má čas strávený na cestě na druhý konec Prahy počítat do ceny hodinového tlumočení, mně přijde trochu pod úroveň.
  • Marketingový překlad do jazyka, který není váš rodný nebo tzv. language of habitual use, tedy ten, kterým dennodenně mluvíte a píšete a který spolutvoří sociolingvistickou realitu, do které jste běžně ponoření. Týká se to samozřejmě i transkreace či lokalizace. Proč zrovna marketingové texty? Myslím si, že v tomto případě je obzvlášť důležitá znalost nejen jazyka, ale lokálního kulturního kontextu, a také schopnost si z jazykem vyhrát, také v jeho neformální rovině. Jinak zabijete i tu nejzdařilejší copy.

Tak nějak za samozřejmost považuji to, že se zkušený jazykový profesionál nepopere o zakázku v oboru, o kterém nemá ani páru. Já to mám třeba s lékařstvím a farmacií. Nikdy jsem to nedělala a vím, že ani do budoucna mě tato specializace neláká.

Na co si dát pozor

  • Nátlak na příliš krátký termín. Ten bude vždy, protože je v klientově zájmu, aby měl překlad co nejdříve a věc mohl sfouknout ze stolu. Jakkoliv se snažím mít pro zákazníky pochopení a vím, že občas je tlačí externí faktory nebo termíny (třeba termín podání projektu nebo nabídky v tendru), chtít po překladateli, aby za půl dne stihl 10 smlouvy, není zkratka rozumné. Dejte si opravdu velký pozor na krátké termíny v případě lokalizace webů či aplikací. Tyto procesy jsou většinou tak složité, že se zřídkakdy vejdete do měsíce. Klient by o tom měl vědět, aby neměl nerealistická očekávání. Obecně čím větší projekt, tím větší riziko planning fallacy.
  • Nátlak na příliš nízkou cenu. Psala jsem o tom zde a zde. O cenotvorbě jsem mluvila nedávno během Jeronýmových dnů a tato prezentace by se měla do několika dnů objevit na blogu.
  • Zakázky, jejichž doprovodné náklady se vám nikdy nevrátí. Mám na mysli projekty, kdy nepřipadá v úvahu hodinová sazba ani vyšší cena, a zároveň víte, že složitým formátováním souboru, rešerší či doplňováním poznámkového aparátu k překladu strávíte desítky nezaplacených hodin. Může se také jednat o situaci, kdy vám náklady na korekturu či redakci textu výdělek srazí natolik, že se ocitnete na pro vás nepřijatelné sazbě. Výjimkou jsou pro mě případy, kdy je dané téma moje srdcovka (vědecké publikace v humanitních oborech) nebo vím, že danou zakázku beru spíše proto, abych se přiučila k něčemu novému, takže pokora je na místě.
  • Téma, produkt, služba, ze které prostě nemáte dobrý pocit. Myslím, že mít nějaká svá vnitřní etická a estetická přesvědčení není v rozporu s objektivitou a profesionalismem. Já třeba zásadně neberu zakázky, které souvisí se živočišnou výrobou, hazardem a politickými ideologiemi, se kterými nesouhlasím. Myslím, že je fér potenciálnímu zákazníkovi přiznat, že daná věc je vám proti srsti a odrazilo by se to na překladu nebo tlumočení. Máte právo nebrat zakázky, které vás nebaví nebo stresují. Příklad: ještě před několika lety jsem docela často zprostředkovávala pronájem nemovitostí a tlumočila schůzky s realitními makléři, než jsem si uvědomila, že toto prostředí a způsob jednání jsou mi krajně nepříjemné. Sekla jsem s tím. Nemusím pro to mít žádný konkrétní důvod.

Nastavte si interní pravidla

Je určitě fajn být flexibilní, klienti to ocení a vrátí se k vám. Rozhodně vás nenabádám, abyste se začali chovat arogantně a povýšeně. Pokud vám ale něco vyloženě vadí, nemusíte to snášet s úsměvem. Co vadí třeba mně a jak to řeším:

  • Volání hodně brzo ráno, pozdě večer nebo o víkendu. Když nemám náladu, volím pasivně-agresivní řešení (neberu telefon a pak dělám, že se nic nestalo) nebo klienty slušně požádám, aby volali jen v rámci mé pracovní doby, která je zveřejněna na webu, a jinak psali. Myslím, že proto je důležité nastavit si alespoň formální otevírací hodiny, ani ne tak pro sebe, ale právě pro orientaci zákazníků.
  • Požadavek, abych byla stále u počítače a pohotově reagovala na všechno, co klient posílá. Nesplnitelné, pokud se tak předem nedomluvíme. Myslím, že spousta lidí si naše povolání představuje jako práci asistenta, který se 8 hodin nehne od stolu a jen odpovídá na emaily. Je potřeba neustále připomínat, že tomu tak není. Určité řešení je vypnout upozornění na příchozí zprávy v době, když třeba překládáte. Více tipů najdete v knize Hluboka práce.
  • Nesmyslné termíny se dají řešit jedině tak, že zákazníkům předem sdělím svou maximální kapacitu za den či týden. Se stálými zákazníky, kteří se pravidelně účastní různých VŘ, se předem domluvím na obecných časových podmínkách spolupráce. Je možné sdílet kalendář, kde budou termíny na přípravu jednotlivých dokumentů a případě potřeby budu moct urgovat dodání podkladů. Přístup k důvěrným informacím by neměl být problém, stejně pracuji v režimu NDA. Pokud máte sklony k planning fallacy, věnujte tomu den, vezměte několik desítek reprezentativních vzorků projektů, na kterých jste v minulosti pracovali a vypočítejte si časové odhady pro jednotlivé jazykové a tématické kombinace.
  • Nesmyslné ceny. Určím si minimální cenu, přes kterou nejede vlak i přes veškeré klientovy námluvy. A hotovo 🙂

Pět typů zákazníků, kterým byste se měli vyhýbat

Na závěr trochu odlehčený přehled klientů, se kterými byste neměli spolupracovat i kdybyste si díky té spolupráci mohli doma dovolit podlahy ze zlata.

  • Tunelář: nedůvěryhodný a netransparentní zákazník. Podvědomě cítíte, že něco neštymuje. Emailová adresa na obskurním serveru nebo hned několik různých adres, nedohledatelná firma, kličkování ohledně fakturačních údajů. Tyto nebezpečné známosti většinou končí posíláním předžalobních upomínek.
  • Grafoman: psání je jeho životní vášeň. Bude vás zahlcovat zdlouhavými emaily plnými nerelevantních poznámek a několikrát měnit finální podobu textu. Za tu dobu byste stihli přečíst třeba Jiráskovy sebrané spisy.
  • Vševěd: překladatelskému řemeslu rozumí lépe než překladatel samotný. Začíná to většinou takhle: „Text opravdu není odborný, minule nám to dělala kolegyňka, a to ani není překladatelka.“ Kritizuje překlad do jazyka, který nezná, točit se na detailech. Bohužel častá vlastnost vysoce postavených manažerů, kteří jsou zvykli řídit lidské zdroje a nepřipouští si, že existují jednotlivci v některých ohledech chytřejší než oni.
  • Handlíř: bude smlouvat jako o život. Požadovat slevy, posílat vám do mailu texty po větách odstavcích, protože si možná náhodou nevšimnete, že už jste takhle stihli přeložit 10 stránek. A samozřejmě královský argument „Předchozí překladatel byl levnější.“ Nejsme na tržnici v Ho Či Minově Městě.
  • Buran: kurvahošigutntág. Zákazník, který zásadně nepoužívá peněženku a svítky bankovek nosí přímo v kapse tepláků. V České republice naštěstí velmi vzácný druh. Přijdete na své, to jo, ale hrozí, že vás s ním uvidí někdo známý.