Pracovat pro překladatelské agentury nebo nikoliv? Pokud ano, pro které? Za jakých podmínek? Dnes bych vám chtěla vysvětlit, proč pro agentury už delší dobu nepracuji.
Pro začátek si shrněme nejčastější důvody, kterými si překladatelé a tlumočníci na volné noze spolupráci s agenturami obhajují. Mimochodem, všimli jste si, jak často přebírají rétoriku samotných agentur?
- agentury zajišťují stálý přísun práce
- agentury mi hledají zákazníky, aniž bych pro to musel(a) cokoliv udělat
- agentury za mne odvádí veškerou práci spojenou s marketingem, networkingem a prezentací na internetu
- agentury za mne zajistí komunikaci s klientem
- agentury sice platí málo, mám však jistotu, že vůbec zaplatí
- jsou to právě agentury, kdo získá většinu státních a jiných velkých zakázek, na které freelancer nedosáhne
Zkuste si teď upřímně odpovědět, co z výše uvedeného je pravda.
A já vám zatím vysvětlím, proč mi práce pro agentury nic neříká.
1. Nehodí se mi to do rozvrhu
Práci mám většinou naplánovanou s několikatýdenním předstihem, dávám přednost pečlivě připraveným velkým projektůma nečekané poptávky není nic, co bych vyhledávala. Čím menší objem, tím méně se mi do toho chce.
Navíc agentury nejsou dostatečně asertivní vůči koncovým zákazníkům, přistupují na šibeniční termíny a pak tyto nesplnitelné závazky přehazují na překladatele.
Sečteno podtrženo: většinou na to nemám čas.
2. Agenturní sazby jsou směšné
Může být překlad levný, rychlý a kvalitní? Ne. Pokud bude levný a rychlý, bude odfláknutý. Bude-li rychlý a kvalitní, bude i drahý. Levný a kvalitní? Nemáte problém se sebevědomím?
Osobně dávám přednost kvalitě a rychlosti, je-li potřeba.
Agentury v tomto ohledu většinou nemají co nabídnout, a tak klienty lákají brzkými termíny a nízkou cenou.
3. Agenturní klient není můj klient
O zákazníky, kteří na prvním místě řeší cenu, jednoduše nestojím. Vím, že bychom se nedohodli ani si lidsky a profesně nesedli.
Tímto pravidlem se řídím i v situaci, kdy jsem zákaznicí já a vybírám si dodavatele. Zastávám názor, že když na něco nemám peníze, raději to oželím úplně, než abych si koupila náhražku.
Ve střední Evropě bohužel stále převládá postoj, že „se to nějak udělá“ a „nějak to bude“, hlavně ať to moc nestojí. Firmy poptávají složité lokalizace webů, aniž by na to měly odpovídající rozpočet, jasný obchodní záměr a připravené podklady. Pořádají akce, na které logisticky a finančně nemají. Všemu chybí ucelený koncept. Výsledky bývají tristní.
Kdo je tedy „můj“ klient?
Cením si zákazníků, kteří v první řadě rozumí svému podnikání a váží si jeho výsledků natolik, že nechtějí, aby jim to někdo zkazil (třeba ledabylým překladem). Nesmírně si cením toho, když klient dokáže připravit kvalitní podklady a srozumitelné postupy. A také si v tomto ohledu nechá poradit. A upřímně ho zajímá, co a proč dělám. A pak mám pocit, že jsem odvedla slušnou práci, na kterou jsem patřičně hrdá, a dostala jsem za to dobře zaplaceno.
Na druhou stranu si dobře uvědomuji, že na určitý typ „agenturních zákazníků“ jako freelancer jednoduše nemám. Tím myslím korporace či organizace, které zadávají monstrprojekty s globálním měřítkem, do mnoha desítek jazyků. Není to segment trhu, na kterém bych mohla konkurovat, takže si to v klidu odpustím.
4. Chci se prezentovat sama za sebe
Nechte si udělat vlastní internetovou prezentaci. Je to požadavek číslo jedna, pokud se chcete rozvíjet a cílit na správnou skupinu zákazníků.
Jasně, šeptanda je důležitá a znám skvělé tlumočníky, kteří mají práce až nad hlavu, aniž by na internetvu zveřejňovali něco víc než jen telefonní číslo. Nicméně tím si nejen omezujete působiště a růstový potenciál, ale také máte nakročeno k tomu být úplně závislí na ostatních.
A není pravda, že by agentura za vás odváděla práci související s marketingem. Ta tu práci odvádí jen a pouze za sebe. Vy jste jenom anonymní položka na jejich seznamu dodavatelů a při první příležitosti vás vymění za někoho jiného (čti: levnějšího).
Zákazníkům jste tak ukradení. Většinou ani neví, jak se jmenujete. Natož aby si vážili vaší práce.
Agenturní klient není váš klient i v tomto smyslu, že nerozšiřuje vaši síť profesních kontaktů ani jej nemůžete použít jako referenci.
Dělat kvalitní marketing když rozumíte svému oboru a stojí za vámi kvalita opravdu není těžké.
Profesionální webová prezentace nebo alespoň detailně doplněný profil na stránkách profesního sdružení či komunity, účast na akcích, fundované komentáře v odborných diskuzích, základní znalosti SEO a obsahového marketingu… To stačí, aby se o vás vědělo.
Pro mě je základním marketingovým nástrojem kvalita a know-how. Článek na toto téma můžete čekat už v listopadu.
5. Klient má číslo na můj mobil
Když máte fajn zákazníky (viz výše), řešit s nimi projekty bez zprostředkovatelů je nejen časově úsporné a efektivní, ale také příjemné.
Koncový klient je většinou benevolentnější co se týče termínů a spoustu věcí s ním jde vyřešit dohodou. Objeví-li se dotaz nebo problém, váš email neputuje agenturním potrubím, aby se dostal k cíli, když už je pozdě.
Agenturní zadání většinou postrádá pro překlad či tlumočení nezbytný širší kontext, který získáte jenom tím, že se s klientovým podnikáním seznámíte napřímo.
Jde také o důvěru a pocit, že za jednou zakázkou stojí konkrétní člověk a ručí za ni. Věřím totiž, že difuze odpovědnosti platí i v podnikání.
Navíc komunikace s agenturami často není na té úrovni, kterou bych si představovala.
6. Marže za neexistující přidanou hodnotu
Přidaná hodnota agentur by měla teoreticky naplňovat tři oblasti: marketing (prezentace a akvizice), projektové řízení a kontrolu kvality.
Jsem toho názoru, že jediný důvod, proč by měl někdo jiný vydělávat na mé práci je ten, že něco sama neumím nebo na to nemám fyzické kapacity.
Je tomu tak i v případě překladatelských agentur?
O marketingu byla řeč výše, dovolte mi poslední postřeh: skutečně máte kontrolu nad tím, jakým způsobem agentura zpracovává vaše údaje? Nejste náhodou jen mrtvá duše v podkladech pro velkou zakázku? Není příjemné vědět, že jste strávili hodiny přípravou k výběrovému řízení, agentura ho vyhrála mimo jiné díky vašim referencím a přesto jste na něm nepřeložili ani větu. Hádejte, proč.
Pokud jde o projektové řízení, o velkých projektech byla řeč zde. Na všechno ostatní: správu kontaktů, rozdělování úkolů či měření času jsou tu aplikace.
Kontrola kvality: zde je zdrojem většiny problémů nepochopení ze strany majitelů a manažerů agentur, jak vlastně překladání nebo tlumočení funguje.
Časté příklady z praxe: pokusy o objednání jednoho tlumočníka do kabiny, soustavné ignorování žádostí o podklady, prosazování chybných TM, nezkušení korektoři, kteří nemají potuchu, o čem je text…
Nejbizarnější ukázka: TM, která prošla jakýmsi „čištěním“, kdy PM sjednotila gramatické tvary daného slova (protože slovanské jazyky přece neskloňují) a také si náhodně vybrala jeden cílový pojem z několika variant překladu (bez ohledu na možnost, že se jedno zdrojové slovo může překládat různými způsoby v závislosti na kontextu) a ten dosadila ke všem zdrojovým položkám.
7. Riziko pro soudní tlumočníky
Také vám chodí poptávky na ověření překladu, který vyhotovil někdo jiný? Doufám, že víte, že je to protizákonné.
Opačná situace: váš překlad orazítkuje někdo jiný, protože agentura váš text přepsala a udělala si z něj šablonu pro často překládané dokumenty, např. rodné listy či výpisy z obchodního rejstříku. Také to není úplně košer, že?
Další nekalou praxí agentur je zasílání potenciálnímu dodavateli kompletní dokumentace na překlad, ještě než tento dodavatel zakázku schválí (pokud vůběc). Tyto dokumenty často zahrnují důvěrné informace nebo dokonce osobní údajefyzických osob. Když odesílatele upozorníte, že je to v rozporu s GDPR a nejspíš i s tím, co by si přál zákazník (o rozporu se zdravým rozumem a podnikatelskou etikou ani nemluvě), často nechápou. Doporučuji to ihned vymazat ze schránky i serveru.
8. Nechci mít „zaměstnavatele“
Jsem toho názoru, že občasné stížnosti na těžký život překladatelů a tlumočníků na volné noze vyplývají z nepochopení faktu, že svět freelance a svět zaměstnanců se zkrátka nepřekrývají.
Na volnou nohu jsem šla právě proto, že mi nabídka klasického pracovního trhu nic neříká a nevím, co bych tam se svou povahou dělala. S tím však, že beru na vědomí, o co všechno přicházím: stálé zaměstnání, nadřízeného, který mě zaúkoluje, placenou dovolenou, ochranný štít v podobě zákoníku práce či odborů, možnost vzdělávat se na náklady zaměstnavatele, standardně pojatý kariérní růst.
Poměřovat výdělky na volné noze podle zaměstnavatelských platů je jako srovnávat hrušky s jablky. Stejně tak stěžovat si na to, že nám agentury nezajišťují ani stálý přísun práce, ani možnost růstu. Ale… proč by vlastně měly?
V ideálním světě by tak tomu možná i bylo, krutá realita však je, že práce pro agentury připomíná spíš dřinu u výrobního pásu než teplé místečko v korporaci, s multisportkou, každoročním teambuildingem a školením. Čekejte spíš, že vás ten pás semele, než že si vás někdo všimne a dostanete přidáno.
Firmy si tím vším kupují loajalitu zaměstnanců, otázka však zní, co na oplátku nabízejí agentury?
A samozřejmě, občas dělám výjimky. Mám jednu (doslova) českou agenturu, od které občas beru zakázky na tlumočení, k oboustranné spokojenosti. No a pak jsou tu agentury butikové, kde všechno vypadá dost jinak.
A co vy? Máte na spolupráci s agenturami vyhraněný názor nebo to neřešíte a necháváte náhodě?